Volání zdravotnické záchranné služby

Zdravotnická záchranná služba ZZS je určena pro poskytování neodkladné přednemocniční pomoci. To znamená u stavů, kdy je bezprostředně ohrožen život postiženého, např. mnohočetná těžká poranění u dopravních nehod, stavy bezvědomí, akutní infarkty myokardu a podobně.

Není určená k ošetřování běžných onemocnění, kdy nehrozí bezprostřední ohrožení života. Tato onemocnění ošetřují praktičtí lékaři ve svých ambulancích či během návštěvní služby, která je mimo pracovní dobu zajištěna lékařskou službou první pomoci LSPP.

Ze zákona vyplývá zákonná povinnost poskytovat první pomoc. Nedílnou součástí laické první pomoci je vždy i včasné vyrozumění ZZS na tísňové lince 155. To platí v případě, že je okamžitě k dispozici pevná linka nebo mobilní telefon. V ostatních případech mají přednost život zachraňující úkony před přivoláním ZZS.

Vždy se snažit zajistit ihned voláním pomoc další osoby, pokud jsou od počátku přítomni 2 záchranci, jeden zahájí kardiopulmonální resuscitaci a druhý volá ZZS, je li na místě příhody jen jeden záchrance volat okamžitě ještě před zahájením resuscitace pokud postiženým je dospělý, volat rychle pokud postiženým je dítě do 8 let (po 1 minutě prováděné resuscitace).

Jak správně volat na dispečink záchranné služby

• Volající se představí, sdělí co se přihodilo, pro koho žádá pomoc (počet osob) a kam a sdělí číslo svého telefonu.
• Sdělení čísla vlastního telefonu je velmi důležité. Pokud již ze sdělených informací je patrné, může okamžitě vyslat posádku na místo příhody a dodatečným zpětným voláním doplnit ještě další upřesňující informace.
• Další komunikaci vede dispečer a volající by měl co nepřesněji odpovídat na otázky dispečinku, protože na podkladě těchto informací se dispečinku může odpovídajícím způsobem rozhodnou o vyslání patřičné pomoci.
• V průběhu hovoru se dispečer zeptá na způsob poskytované první pomoci, popřípadě doporučí další postup. Poskytování rady k první laické pomoci jsou nedílnou součástí jeho pracovní povinnosti.
• Na závěr hovoru volající dispečinku upřesní příjezdovou trasu.

Nejčastější chyby při volání

• Volající sdělí jméno a adresu postižené osoby, ale nesdělí jméno majitele bytu.
• Obyvatelé činžovních domů si často nejsou vědomí, že vchodové dveře jsou uzamčeny a zvonky u dveří jsou nečitelné nebo nefungují.
• Obyvatelé na vesnicích sdělí jen popisné číslo ale nejsou si vědomí, že na domě ani není nebo je nečitelné, ve většině vesnic nejsou čísla pravidelně seřazena ale po obci jsou chaoticky rozptýlena.
• Při volání o zásah do terénu - les louka, pole a podobně nečeká u výjezdu ze silnice kontaktní osoba.

Při volání z mobilního telefonu

Volající si dostatečně neuvědomí tu skutečnost, že není zřejmé, odkud volající volá, musí sdělit z jakého okresu a event. z jakého města volá. Tísňově výzvy jsou operátory mobilních telefonů přepojovány do dispečinků územních záchranných služeb. V regionu dané záchranné služby se může totiž vyskytovat více obci stejného jména a ulic v různých městech. Poté dispečer záchranné služby nemůže rozhodnou, kam výjezdovou skupinu vyslat, nebo ji vyšle na špatné místo. Volající i po uskutečnění výzvy musí nechat zapnutý mobilní telefon k eventuální dalším doplňujícím dotazům ze strany dispečinku záchranné služby.

Jak postupovat do příjezdu záchranné služby

• Pokud je postižený resuscitován, nutno nadále v resuscitaci pokračovat.
• Pacienti v bezvědomí musí být trvale kontrolováni (uložit do stabilizované polohy)
• Doplnit první pomoc dle pokynů dispečinku záchranné služby.
• Vyslat kontaktní osobu a označit místo nehody.
• Někdo musí být připraven k další komunikaci s dispečinkem záchranné služby.